Stačí nasadit 10 cyklistů a sledovat, jak si v závodě povedouPostav si svůj tým na závody Grand Tour (Giro, TdF, Vuelta) a vyhraj zajímavé ceny...
UAProfipeloton Facebook Page Profipeloton Twitter Page Profipeloton Instagram Page


Někdy je potřeba být na závodníky drsný, říká manažerská posila Etixxu Van Bondt

Před sezonou se připojil do realizačního týmu World Tour stáje Etixx Quick – Step. Geert Van Bondt, zkušený sportovní ředitel, však nebude působit pouze u špičkového belgického týmu, část svého času věnuje i mladíkům v přípravné stáji Klein Constantia.

29.01.2016 / 11:18

Geert Van Bondt, belgický sportovní ředitel Klein Constantia

S vedením závodníků má pětačtyřicetiletý Belgičan zkušenosti z mužstev Garminu a BMC, kde vykonával podobnou funkci. A tak má možnost srovnání. "Myslím, že se to dá srovnávat. Oba týmy mají stejný cíl: najít mladé talentované jezdce a připravit je pro velký tým,“ uvažuje na úvod manažerská posila Etixxu.
Určité odlišnosti však ve způsobu fungování svého nového působiště přece jen našel. „S týmem jsem od prosincového kempu a vidím rozdíl v tom, že Etixx a Klein Constantia se hodně snaží získat ze spolupráce s Bakala Academy. Jsou tady trenéři, dělá se hodně testování. Do týmu se dává hodně znalostí a to je důležitý krok,“ myslí si Van Bondt.
Měření výkonnosti je v současnosti obvyklou součástí cyklistiky a pomocníkem jak pro jezdce, tak i pro sportovní manažery. Podle Geerta Van Bondta však pochopitelně nejsou jedinou součástí výkonu. „Testy jsou podstatné. Můžeme z nich vidět, jestli má jezdec fyzické kapacity na to, aby byl profesionálem. To je první krok, když vidíme, kolik jezdí wattů a jaké má VO2 max. Druhým krokem je jestli to dokáže přenést do závodů, jestli je chytrý a umí se v závodu pohybovat. A třetí otázkou je charakter, který by měl profesionál mít. Když se tyto tři věci sejdou, může postoupit.“
Bližší kontakt týmů Etixx Quick – Step a Klein Constantia považuje belgický sportovní ředitel za užitečný. "Patrick Lefevere chtěl užší spojení týmů, i když už tak měly týmy k sobě blízko. Je to dobré pro mladé jezdce, aby věděli, že takové spojení je. Budu jezdit na nějaké závody s velkým týmem a pro kluky je pak zajímavé ptát se třeba: "Co dělal Tom Boonen? Co říkal?“ Můžu jim říct zajímavé příběhy, takoví jezdci jsou pro ně jako bohové a chtějí se od nich něco naučit,“ prozrazuje.

René Andrle, Geert Van Bondt a Nuno Bico na kempu v Calpe
Důležitou stránkou pro úspěšné závodění je komunikace, i těmto věcem se musí v Klein Constantia věnovat. "V cyklistice je hlavním jazykem angličtina a někdy to není lehké. Máme nového jezdce Jhonatana Narvaeze z Ekvádoru. Je hodně talentovaný, ale jeho angličtina ještě není příliš dobrá. Jsme pořád na cestách, tak nemůžeme mít učitele a také by to byl další náklad. Využíváme aplikaci, jezdci se učí na mobilním telefonu,“ říká Van Bondt a oceňuje přístup týmu a mladých závodníků:
"Pro nás je to výzva. Kluk přijde v osmnácti devatenácti letech a my se snažíme, aby u nás dobře fungoval. V development týmu a u profi týmu je to jiné. Pracovat s mladými je pěkné. Vždycky říkám, že když pošlete email 30 jezdcům ve velkém týmu, tak vám odepíše pět. U mladých vám z patnácti odpoví patnáct. Mladí ještě ke zkušenějším vzhlíží a pak jsou profesionálové. Jejich zájem neklesne, ale jsou vytížení jinými věcmi.“

Posila Etixxu Daniel Martin a Zdeněk Štybar na soustředění
Geert Van Bondt vidí mladé závoďáky ještě trochu jako chlapce. "Ano, je to tak. Ale když už je jezdci dvacet, tak je dost starý na to, abych se k němu choval jako k dospělému. Někdy jsem dost drsný na závodníky, ale je to potřeba. Ve 23 letech už by měl být jezdec mezi profíky, jsou samozřejmě i výjimky. Když pro to v mládí závodník neudělá dost, tak je konec. Pro nás i pro něj je to pak ztráta energie. Zkušení jezdci, kterým se to nepovedlo vždycky říkají to stejné: Kdybych tehdy věděl to, co vím teď…“
Proto se belgický manažer nebojí v případě špatného výkonu či chyb zvýšit hlas. "Jezdce nejde pořád chválit, i když se jim nedaří. Nemůžu jim lhát. Někdy to musí být drsnější. Člověk musí být opatrní, jsou mladí a nemůže je rozbrečet. Ale také se musí trochu bát. Není to lehké a ani ve světě profesionální cyklistiky to není snadné. Je potřeba vidět obě strany. Nemyslet si, že je to krásné a všichni jsou kamarádi. Pak přijde červen a všichni začnou bojovat o smlouvy,“ varuje nový člen dvou stájí.Mezi nové tváře Etixxu patří také bývalý závodník Garminu Daniel Martin. Irského jezdce vedl také Van Bondt. „Myslím, že v Etixxu udělali velmi dobrý a velký přestup. Znám Dana a vím, že pořád může růst. Vnímám ho spíš jako klasikáře, je explozivní. Ale i na Vueltě měl výborné umístění. Ale teď nejsem jeho sportovní ředitelem,“ podotýká Belgičan a doplňuje příhodu o bojovnosti vítěze dvou etap Grand Tour: "Po jednom z jeho pádů jsem nad ním držel jsem telefon, svítil na něj a doktor ho sešíval. Myslel jsem, že ukončí závod a on řekl, že ne, že bude pokračovat. A podal výborný výkon,“ vzpomíná Van Bondt.

Ve velké cyklistice by z českých talentů mohl brzy do hry promluvit Michal Schlegel. "Pořád má jeden rok čas. Další rok bude jeho poslední v kategorii do 23 let a přijde tlak. To není vždy dobré a my to také potřebujeme vidět, jestli umí jezdec pracovat pod tlakem. Také se to musí naučit, všechno jsou malé kousky skládačky a když to do sebe zapadne, tak můžeme říct, že je jezdec připraven být profesionálem,“ konstatuje Geert Van Bondt.
Náplní práce sportovních ředitelů je také hledání talentů, tato úloha je podle belgického manažera mírně usnadněna. "S internetem je to mnohem jednodušší než před deseti lety. Třeba v BMC jsme měli 80 žádosti či nabídek od jezdců, jestli by mohli jít k nám do týmu. To je pak jednoduché. Podíváme se na výsledky, uděláme testy. Každého nemůžeme pozvat. A taky si samozřejmě musíme vyhledávat svoje jezdce,“ říká Van Bondt, jenž bude dění v cyklistických stájí konzultovat s českými kolegy. René Andrle a Pavel Padrnos se však podle něj během aktivní kariéry pohybovali v jiných částech pelotonu i Evropy. „Pamatuju si je jako jména, ale moc jsme ve Španělsku nezávodil. Spíš jsem jezdil klasiky v Belgii nebo ve Francii. Pavla si pamatuju trochu víc, byl velký talent. Člověk vidí tolik lidí během kariéry, někdy je v takovém svém světě, v autobuse a na trati. René jezdil za ONCE vepředu a já jsem trpěl někde vzadu,“ uzavírá s úsměvem Geert Van Bondt.


SH

Zdroj fotografie: www.profipeloton.cz